Baba bývala čiperná holčička. Od pěti let hrála na klavír a chodila do baletu. Dobře se učila a s hudebním sluchem dostala do vínku talent na jazyky. V polovině šedesátých let, to jí bylo devět, uchvátila komisi soutěže tvořivosti mládeže zpěvně přednesenou ruskou básní tak, že ve své kategorii postoupila do celostátního kola. Kde kdo jí zaručoval uměleckou kariéru, ta však skončila s první velkou láskou. Ve čtrnácti se zamilovala do adepta herectví, namyšleného krasavce, který ji, ještě než dokončila devátou třídu, přivedl do jiného stavu. Byla z toho náramná ostuda. Rodina se odstěhovala z Prahy na venkov, kde se holka vyučila zahradnicí. Byla šikovná a po vyučení lehce zvládla večerní školu s maturitou. Milovala květiny, zvířata a chlapy. Zpívala u táboráků, kouřila, chlastala víno z láhví a své lásky nevázaně střídala. Mohla si dlouho vybírat. Pak si k ohni přisedl vousatý statný Ota Sedláček, který hrál na kytaru a zpíval k nerozeznání od Waldemara Matušky, kterého milovaly všechny holky v republice.
Ohnivý Ota si u táboráku mohl ukázat na kteroukoli z dívek a byla jeho. Té noci se zakoukal jen do jediné a po týdenní vášnivé známosti si ji tajně vzal. Svatba u táboráku. Byt v paneláku dostali od zahradnictví. Baba dál ve sklenících ošetřovala květiny a Ota, coby řidič, je rozvážel po okolních krámech.
„Kdy budete mít děti?“ vyptával se snad každý, protože v letech budování socialismu se všichni ženili, až když museli.
„My máme čas,“ tvrdili shodně. Utajený potrat se nedá ututlat. Bylo jim skoro třicet, kdy už u táboráků nevysedávali tak jako dřív a odborně se radili, jak se dělá potomek. Zkoušeli kde co, a nakonec Baba musela s pravdou ven.
„Bylo mi čtrnáct.“ První láska je vždy ta největší. Pozdě litovala.
Ota se změnil. Začal chlastat.
 
   

© 2008 Jaroslav Černý | jara.cerny@centrum.cz